Otázky kolem veganství

0
1274

Proč nepodpoříme veganství a místo toho proléváme krev bezelstných nevinných zvířat? Nepovzbuzují lidé sami sebe k ukrutnostem, když si dovolují vrážet nůž do srdcí zvířat?

Člověk by si neměl klást otázku pouze v tom duchu, zda zvířata dovedou myslet, nebo mluvit jako lidé. Měl by si především velmi upřímně položit otázku, zda zvířata dovedou trpět. Není v tomto směru veganství tou správnou volbou? Tou správnou odpovědí? Odpovědí na tichý hlas někde v hloubi naší duše? Jsme skutečně lidé naslouchající poctivě a dospěle svému svědomí? Nebo své svědomí přehlušíme jenom pro pár minut uspokojování chutí v době oběda?

Veganství bylo kdysi nazýváno utopií, dnes pomalu ale jistě začíná být nazýváno alternativním stylem života a zítra již bude nazýváno samozřejmostí. Nemyslíte?

Kdysi lidé zotročovali jiné lidi jenom kvůli odlišné barvě pleti. Ti, kteří jako první prohlašovali, že je to nesprávné, byli utlačováni, či vysmíváni a považováni za blázny. Nemyslíte, že trochu podobný osud mají dnes šiřitelé myšlenky veganství? Nejde o to, stylizovat se zde pateticky do pozice ušlechtilých „veganských mučedníků“, ale jde o to, uvědomit si určité souvislosti, některé paralely a zažité mentální vzorce v našem chování. Vždyť je to vždy touha po přesahu, která posouvá lidstvo dále, a to nejenom dále v technickém slova smyslu, ale také a především ve smyslu etickém. Veganství je v tomto smyslu jedním z kroků.

Není doslova šílené, z kolika dlouhých týdnů, měsíců či let zvířecího utrpení spřádá člověk jednu slavnostní minutu pro svůj mlsný jazyk? Co říkáte?

Myslíte, že opravdová vzdělanost, tedy nejen vzdělanost popisná, ale vzdělanost ducha, může dovolit, zvláště v dnešní době, ignorovat apel veganství a dále podporovat velkochovy zvířat?

Není strašné, že tam, kde žije jeden lovec, či dnes řečeno konzument masa, mléka či vajec, může žít desetinásobně více veganů a veganek? Proč to nikdo neslyší?

Neměli bychom naše děti a naše vnoučata mít rádi i v praxi? Pro vznik jednoho kilogramu masa je potřeba mnohonásobně více vody, než pro vznik obilovin o stejné váze. Aby naši potomci nemuseli ve válkách bojovat o vodu, je už nyní nejvyšší čas jednat. Když podpoříme veganství a místo masového karbanátku si dáme na talíř veganský karbanátek, (ne-li vždy, tak alespoň například z poloviny), podpoříme tím i mír pro naše děti. Jakkoliv bláznivě to zní, je to fakt spočitatelný matematikou základní školy.

Nemyslíte, že domnělá bezprávnost zvířat, mylné domnění, že naše nakládání s nimi nemá morální význam, je přímo odporná hrubost? Teprve, až si lidé vštípí jednoduchou a nad vší pochybnost povznesenou pravdu, že zvířata se od nás v základu neliší, přestanou být považovány za bezprávné tvory.  Co říkáte – není už nejvyšší čas uznat, že stejně jako zasluhují lidé ochranu a soucit, zasluhují to samé i lidé? Veganství je tímto přímým soucitem a přímou ochranou zvířat v praxi. Nestačí totiž pouhý soucit. Nejdříve je potřeba soucit rozvíjet a pak soucit projevovat v konkrétním životě. Jistě že nespasíme svět, ale alespoň to zlé trochu rozředíme. Jak kdysi říkal známý český humanista, podporující veganství, Přemysl Pitter: „Mohu udělat jen to, na co mám sílu. Ale pokud tu sílu mám, pak to udělat musím!“ protože jakkoliv jsou jatka důmyslně skryta za zdmi a často někde za městem, nesmývá to spoluvinnu z každého jednotlivého člověka, který veganství nepodporuje. To není odsuzování, ale velmi jednoduchý fakt, který mnozí odmítají jenom proto, aby si nemuseli odříkat své oblíbené smyslové požitky.

- Reklama -